Aneta a Nikola Komínkovy

Aneta a Nikola Komínkovy, Studentky VUT (biomedicínské aplikace) a LF

Baví tě pomáhat lidem? Zajímáš se o lidské tělo? Jestli ano, tak je tato škola stvořena přímo pro tebe. Naučíš se nejen teoretické základy, ale mnohé si vyzkoušíš i v praxi. Díky této škole se můžeš dostat na místa, kam se v běžném životě nedostaneš a získat tak dovednosti z pohledu zdravotníků.

Protože je škola malá, nabízí přátelský až rodinný přístup, proto pro nás byla jasnou volbou . A přátelství, která jsme si zde vytvořily, přetrvávají dodnes.

 Jako studentky zdravotnického lycea jsme se naučily první pomoci, získaly vědomosti převážně z oblasti biologie, fyziky a chemie, prošly mnoha exkurzemi a měly možnost zažít den v „kůži“ sestřiček.

Pokud se chceš později hlásit na VŠ, nemusíš dále pokračovat jen ve zdravotnických oborech, ale  vše, co se tady naučíš, můžeš uplatnit i jinde.

Na čtyři roky na této škole rády vzpomínáme a neváhaly bychom se přihlásit znovu.

Střední škola, místo na které většina lidí s odstupem vzpomíná jako na nejlepší období života. Není to ale jen procházka růžovým sadem. Povím vám, jak jsem to se střední školou měl já sám.

Jmenuji se Kuba a chodil jsem v od roku 2016 do roku 2020 na Církevní střední zdravotnickou školu na Grohově ulici v Brně. Už když jsem nastupoval do prváku jsem měl jasný cíl, zvládnout ve čtvrtém ročníku maturitní zkoušku, a pokračovat dále na studium zdravotnického záchranáře. Jak se ale později ukáže, ne všechno jde vždycky podle plánu.

Nebudu vám lhát. Začátky nebyly úplně jednoduché. Přeci jen jsem byl ze základní školy zvyklý na lehce odlišný přístup ale hlavně na odlišný kolektiv, proto mi trvalo trošku déle, než jsem se zadaptoval a tak nějak začlenil. První měsíce plynuly, a ze mě se stával zkušený a ostřílený středoškolák. Postupem času jsem měl příležitost poznat jednotlivé učitele, a musím říct, že jsem měl na své středoškolské kantory jedno obrovské štěstí. Troufám si říct, že jsem se za celé 4 roky nepotkal s žádným učitelem, který by mi chtěl vyloženě „házet klacky pod nohy“. Je to snad tím, že je tato škola církevní, a snaží se ke všemu přistupovat křesťanským způsobem? To mi zůstává dodnes záhadou. Důležité je ale podotknout, že má tato škola opravdu spíše rodinný a přátelský přístup, což se v dnešní době opravdu cení. Studenti na této škole, si totiž neprochází úplně standardními situacemi, které vyžadují opravdu trochu odlišný přístup, než na ostatních školách. Jako příklad bych uvedl podle mě velmi přiléhavou situaci z prvních školních praxích v nemocnici. Student druhého ročníku, totiž musí prokázat ve svém věku velkou zodpovědnost, empatii, ale hlavně psychickou odolnost. Ne každý to snáší napoprvé dobře. Někdo to dokonce po této zkušenosti okamžitě vzdá. Důležité je ale tyto začátky překonat a najít naplnění v pomoci druhým. Postupem času člověk dospěje k tomu, že se nejedná tak úplně o práci, jako spíš o jakési životní poslání a povolání.

Roky ubíhaly jako voda a maturitní zkoušku jsme měli s mojí třídou za dveřmi. Přišlo období plné stresů, nervozity, depresí a obav z budoucnosti. To jsou ale přesně ty chvíle, kdy člověk musí zabrat a jít do toho naplno. Teď už nestačilo jen tak proplouvat. Bylo potřeba ukázat nějaký výsledek. Bohudíky, u mě ten výsledek dopadl dobře a maturitní zkoušku jsem úspěšně zvládl a tím i dokončil střední školu (řeknu vám, je to nádherný pocit, když člověk projde po poslední zkoušce dveřmi školy a spadne z něj ta obrovská tíha posledních dní). Pro mě to ale nebylo tak úplně kompletní vítězství. Tou dobou už jsem totiž věděl, že moje přijímačky na vysokou školu, kde jsem chtěl studovat záchranáře nevyšly. Přemýšlel jsem tedy co dál. Nakonec jsem zvolil cestu zdravotního bratra na chirurgické ambulanci v Surgal Clinic na Drobného v Brně, kde vykonávám práci praktické sestry. Práce je to vskutku různorodá, ale za to velmi zajímavá. Chodí nám sem lidé na převazy ran, plánované kontroly a odpoledne a přes noc zastáváme funkci chirurgické pohotovosti, z čehož vyplývá neustálý přísun všech možných případů prostřednictvím integrovaného záchranného systému. Práce tady mě velice baví a cítím se být opravdu užitečný. Neberu to tu ale rozhodně jako konečnou. Spíše jako takovou mezizastávku při cestě za svým vytouženým cílem, stát se zdravotním záchranářem.

Na závěr bych chtěl vzkázat všem současným studentům pár důležitých věcí. Zaprvé! Užívejte si každý den na střední, protože je to opravdu jedno z období, na které budete do smrti vzpomínat. Zadruhé! Važte si svým učitelů, protože i když se třeba na první pohled zdá, že na vás moc šlapou a chtějí po vás ohromné výkony, mají k tomu své důvodu a jednou (hlavně tedy u maturitní zkoušky) jim budete velmi vděční. A za třetí! Nikdy se nevzdávejte svých snů, pokud se třeba vše nezadaří napoprvé. Život je jen jeden, a je jen na nás jaký si ho uděláme.

 

Jakub Zouhar

Chirurgická ambulance Surgal Clinic

 

Veronika Mňáčková, absolventka oboru praktická sestra (v současnosti studuje obor všeobecná sestra na Vysoké škole Tomáše Bati ve Zlíně + „pracuje/brigádničí“ na ARIM ve fakultní nemocnici ve Zlíně)

Vždy mě bavila práce s lidmi a chtěla jsem jim pomáhat. Studium oboru praktická sestra, tehdy ještě zdravotnický asistent, pro mě proto byla jasnou volbou. Škola vás perfektně připraví na vaše budoucí vysněné povolání a všechno, co vás naučí, si pak můžete hned trénovat a učit se v běžném provozu. Škola vás skvěle připraví na další studium, ať už na vyšší odborné nebo vysoké škole. Sama jsem byla překvapená, kolik mi toho učitelé předali a co všechno mě naučili. V prvním ročníku vysoké to pro mě bylo opravdu výhodou! Navíc je ve škole přátelská a rodinná atmosféra. Doteď na všechny velice ráda vzpomínám.

Vážení studenti,

v krátkosti bych se Vám ráda představila. 

Jmenuji se Tereza, když jsem byla malá, můj sen byl pomáhat lidem, vykouzlit jim úsměv na tváři a zpříjemnit jim určitým způsobem pobyt ve zdravotnickém zařízení. Díky tomuto snu, jsem nastoupila v roce 2016 na CSZŠ na Grohově ulici v Brně. Byla to jasná volba, neboť se mi líbil lidský přístup pedagogů a cítila jsem se zde v bezpečí. Musím říct, že mi škola nedala jen zkušenost, dovednosti, ale také přátelství. Začátky byly náročné. Nové prostředí, učitelé, nové zkušenosti a myšlenky, zda jsem si vybrala správné zaměření a jestli se chci v tomto oboru opravdu pohybovat celý život. CHTĚLA JSEM, CHCI A BUDU CHTÍT. 

Slovo maturita byla pro mě v prvním ročníku úplně cizí slovo, nechtěla jsem si přiznat realitu. Postupem času jsem si to začala uvědomovat. Úspěšně jsem procházela ročníky, až jsem se dopracovala do roku 2020, kdy mě čekala maturita. Nervy pracovaly jako o život, již od září mě budily myšlenky a představy, jak maturita může dopadnout (jsem perfekcionistka a vždy chci ze sebe vydat nejlepší výkon). Proto když nám oznámili, že nastala pandemie COVID-19 jsem byla dost v šoku, nastala prokrastinace. Nejtěžší v této době pro mě bylo donutit se a jít se učit. Naučila jsem se to nevzdávat, tak to nevzdávejte ani Vy! 

Nyní studuji Univerzitu Palackého v Olomouci. Ve škole jsem byla 3 týdny, poté nastala distanční výuka a já spíše chodila do nemocnice pomáhat. Na konci zkouškové. Přišlo mi, že se maturita opakuje akorát s tím rozdílem, že na prokrastinaci nebyl vůbec žádný čas, jelikož množství učiva bylo 3x více.

Chtěla bych tím říci, ať nepropadáte panice, není to lehké, život není lehký, proto ho berte takový jaký je. Věřte mi, může být 100x hůř i když se to nezdá. Běžte si za svými sny, ať to stojí, co to stojí. Na konci Vás čeká nejlepší odměna. Volno, anebo Váš cíl.

Jako absolvent CSZŠ Grohova, ještě tehdejšího oboru Zdravotnický asistent, často rád vzpomínám na „našu Grohovku“ jako na školu příjemných lidí, kteří se ze studentů a studentek snažili vychovat správné, poctivé zdravotníky, což nyní z odstupem času musím potvrdit. Takovou průpravu do dalších studií a zdravotnické praxe, jako mám z CSZŠ, zřejmě horko těžko budete jinde hledat. Pedagogové se ke studentům chovali lidsky, a nejen ve studijních, ale i osobních nesnázích uměli člověku pomoci, podpořit a dodat motivaci, jako to z celého srdce uměla naše zlatá Mgr. Helena Dohnálková. Díky této pompézní, skromné, nonstop optimismem sršící noblesní dámě mám zakódovanou CSZŠ Grohova jako nejlepší léta mých studií a do praxe nám za 4 roky předala něco tak cenného, na co ani tyto slova nestačí. Nyní všechny moje bývalé spolužáky, spolužačky, pedagogy, současné studenty, ale i budoucí a suspektně budoucí studenty zdravím ze ZZS Uherské Hradiště

Na čtyřleté studium na CSZŠ mám jen ty nejlepší vzpomínky. Na půdě školy se mi líbilo od první návštěvy. Nejvíce jsem tu oceňovala přátelský a téměř individuální přístup ke studentům a férové jednání jak ze strany profesorů tak odborných lékařů, kteří nás v té době ještě učili.  Jsem přesvědčená  o tom, že jsem právě díky studiu na CSZŠ získala ty nejlepší možné vědomosti a dovednosti do dalších let na poli zdravotnictví.

 

Mgr. Tereza Hudcová, absolventka z roku 2006

Všeobecná sestra 

Anesteziologicko-resuscitační klinika 

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně

Zachraňovat životy nemusí být jen sen

Studuj zdravku u nás a staň se profesionálním zdravotníkem!

Chceš pomáhat lidem? Jsi první, kdo přispěchá na pomoc? Cítíš, že je to tvoje poslání?

Obdivuješ výkony lékařů, sester, záchranářů nebo všech těch, kteří pomáhají druhým?

Proč si vybrat zdravotnickou školu na Grohové?

Ti, kteří si svůj sen u nás splnili

Ze života naší školy

Naši partneři

Kontakt

  • Církevní střední zdravotnická škola s.r.o.
  • Grohova 14/16, 602 00 BRNO
  • Redizo: 600019900
  • IZO: 110009541
  • IČO: 27 681 866
  • Čú: 35-4784430217/0100
  • tel: 541 210 705
  • fax: 541 241 576
  • ID schránka: d3pup6u
  • e-mail: skola@grohova.cz